Názor na fotografa – Miroslav Tichý

 

Na uměleckosti díla se do velké míry podílí vnitřní osobnost autora s jeho nekalkulovaným syrovým dějem života i okolnosti jejich vzniku. Následná vnější („slavná“) – vzniká druhořadě díky těm, co mají vliv (ač odborný či autoritativní) a dílo se tak medializuje.

Je mi kolem padesátky. Když mi bylo dvacet, zemřel mi tragicky o rok mladší brácha, kterého jsem měl velmi rád, byl to kluk velkého srdce. V období jeho pohřbu, jsem měl touhu to nějak vyjádřit. Ani jsem se ale neopil, či nekoupil kytici. Pořídil jsem a zarámoval fotografii, která byla vystavena při pohřbu na rakvi (viz foto níže). Fotografie byla pořízena před touto nešťastnou událostí v rámci focení běžného rodinného života. Byla zajímavá procesem jejího zhotovení, respektive zvětšení. Svoji potřebu jsem si uvědomil tak pozdě, že už by se její výroba tehdejším oficiálním způsobem nešla zvládnout. Vzal jsem tedy, do té doby, dvě nepotřebné velké čočky, co byly prostě doma (aniž vím kde se vzaly). Z nich sestrojil stylem pokus omyl z plechovek od kompotů a papíru – zvětšovák. Prostě technologie a vzhled výroby „ala Tichý“. Na tomto podivuhodném přístroji jsem zvětšil z kinofilmu portrét bratra na fotografický papír formátu A3, šoupl ho do vývojky a následně do ustalovače. To byla první a poslední fotografie na něm vytvořená (pak jsem jej prostě vyhodil a čočky opět schoval). Dodnes mi tato zarámovaná fotografie doprovází životem v mém bydlišti vždy v tom místě domácnosti, kde to mám rád. Dříve visela v mé zkušebně nad mýma oblíbenýma bicíma, nyní je to v domku v pracovně – ateliéru. Jde vlastně o jednu z nejdelších výstav (je to již třicet let), ale pouze jednoho jediného díla. Bez vstupného, bez kritiky odborníků, – a přitom s největším (pro mne) citovým uměleckým zážitkem…

Co z toho vyplývá, co jsem tím chtěl říct? Ať na tuto fotografii reaguje kdo chce jak chce, pro mne bude vždy i umělecky jednou z nejsilnějších. Chtěl jsem tím jen říci, že při hodnocení fotografií pana Tichého nám bude chybět jedna docela podstatná složka – to „soukromé“, to co nevíme, ale to co je také důležité k posouzení něčeho – vnitřní a okolnostní svět dotyčného autora – a domnívám se, že toto bude platit tím více u tak zvláštní osoby, jako je „neprvoplánový“ nesamozvaný umělec pan Tichý… …nebo snad chceme tvrdit, že náš obecně obdivný a umělecky uznalý pohled na dílo například Paula Gauguina by byl stejný, kdyby místo jeho „životopisně okolnostní“ inspirace rozporuplného života v Tichomoří, – čerpal své citově umělecké základy pro tvorbu jen například v nějakém unylém, fádním, civilizačním prostředí tehdejší doby a tím pádem možná své „tuctové“ osobnosti…?

 

Comments are closed.